Pro Evropana může být trochu zvláštní fakt, že Torajové nežijí pro to co je, ale pro to co bude, až zemřou. V souladu s tradiční animistickou vírou ALUNG TODOLO, se snaží po celý život nashromáždit dostatek prostředků a majetku k tomu, aby mohli uspořádat co nejvelkolepější pohřební ceremonii a odejít do země zemřelých duší. Po několika rozhovorech s místními lidmi se dá říci, že žijí pro smrt a životě po ní.
Proto je pro nás návštěva pohřební ceremonie, která trvá několik dní, jeden z největších zážitků během naší cesty. Přijali jsme pozvání od jednoho z výše postavených lidí z vesnice Sangalla a měli jsme možnost vidět nejdůležitější obřad v životě Torajů na vlastní oči. Pravdou je, že návštěva tohoto obřadu nemusí být a není pro turistu něčím nedosažitelným. Je ale třeba mít pozvání a podle typu pozvání se liší i přístup lidí, které během obřadu potkáte.
Obřad má pevně daná pravidla a kromě lidí, kterých se v našem případě sešlo tak kolem tisíce, v něm hrají velkou roli vodní buvoli, kteří jsou během ceremonie postupně obětováni. Počet obětovaných buvolů je velmi důležitý a svědčí většinou o postavení zesnulého na společenském žebříčku. Počtem buvolů se řídí i umisťování těla zemřelého v tradičních hrobech ve skalách. Čím více buvolů, tím výše, nejen v přeneseném slova významu, ale i fyzicky na vlastních hřbitovech. Krom čistě rituálního významu, mají obětovaní buvoli i jednu důležitou společenskou funkci a to nasytit rodinu pozůstalých včetně příbuzných což bývá zpravidla několik stovek lidí. Masem z obětin jsou obdarováni i potřební, kteří žijí v okolí zesnulého.
Vlastní akt obětování, je opravdu silným zážitkem. Buvol by měl být skolen jedním řezem a člověk, který zvíře obětuje je vystaven poměrně velkému riziku ztráty prestiže v případě, že se mu to nepovede. Podle místních se totiž může mezi přihlížejícími pohybovat člověk, který zvíře ovládá svojí myslí a neumožní tak hladký průběh obřadu. Stává se totiž, že podříznuté zvíře se drží na nohou a z rány nevytéká žádná krev, případně se vztyčí poté co padlo a nechce se vzdát. Existuje samozřejmě řada reálných vysvětlení, ta zde nemají žádnou váhu. V případě, že se akce nepovede, nebude již vybraný člověk pozván a přijde tak o práci, protože si neuměl poradit se silami, které byly namířeny proti němu. Obětovaných zvířat může být i několik desítek v průběhu několika dnů, je to tedy poměrně namáhavá práce.
Rozloučení se zesnulým se tady nebere jako čistě privátní věc, jak je zvykem u nás, o tom svědčí i počet pozvaných lidí. Na druhé straně je to obřad velmi vážný, kvůli kterému se rodina sjede i z velmi vzdálených míst. Přivážejí různé dary, peníze, cigarety a další drobné i větší dary. Hlavním darem jsou ale vepři. Příchozí jsou vždy přivítáni konferenciérem, který celou akci řídí……
Posted 17. 8. 2007