Po deseti hodinách cesty busem ( cca 350 km ) jsme se konečně dostali do Tana Toraja . Jeden z překladů může být „ země lidí z hor „ Hotel PISON ve městě Rantepao vybízí ke spoustě úvah co název znamená a poměrně rychle nám pomůže správně se nastavit na místní poměry. Místním pivem Bintang řešíme časový posun, abychom druhý den (ve skutečnosti to byl ten samý den, vlastně, kdo se v tom má vyznat) vyrazili na návštěvu tradiční vesnice Palawa. Konečně vidíme obydlí Torajů, která jsou zde ještě s původní bambusovou krytinou.
Tvar tradičního domu, tzv. tongkonan, má evokovat lodě, kterými sem před mnoha lety Torajové po řece připluli. Většinou je před obytným stavením ještě jedno menší, které slouží jako skladiště rýže. Přední část domu by měla vždy směřovat na sever a vnitřní místnosti jsou orientovány k světovým stranám podle jejich významu. V zadní (jižní) místnosti (kolem 2 x 3m) je ložnice. V té obvykle spí celá rodina, někdy až sedm lidí. Následuje obytný prostor, (9 m2) kde je ohniště, toaleta a věci denní potřeby. Poslední místnost je určena pro hosty a je stejně veliká jako ložnice. Dům má ještě prostor mezi kůly na kterých stojí. Zde byl obvykle dobytek, dnes tento prostor slouží spíš jako sklad a pod střechou je ještě malá půda, kde se skladují vzácné věci.
Domy opravdu nepatří k největším, přesto slouží k bydlení i dnes, pravda je, že v současnosti jsou nahrazovány evropštějšími obydlími, případně různými přístavky upravovány tak, aby se do nich početná rodina vešla. Každopádně, každá rodina v horách má jeden tongkonan a je na něj patřičně hrdá. Bez tongkonanu se neobejde žádná z tradičních ceremonií, včetně té pohřební, která je, jak se později dozvíte, velmi důležitá……